Básně

Nazdar zimo!

  Zima kufry balí a jde čert ví kam Mraky se valí Za nimi utíkám A po tom běhu - na kopečku za zimou dělám tečku

Ti co klamou

  Večer mi tvrdí, že svítá a ráno prý se smráká Pták prý v zemi lítá pes bučí kráva kdáká...   Tiše bokem sedím v tom celém trapasu Jen lži a sliby liché věší krky na lasu.   Kdo je ti nejbíže tajemstvím se ti vzdálí Prý servíruje lanýže když do tváře mi kálí   Mám-li...

Ráno

  Do nosu slunko cvrnká voní tu ráno a kávová zrnka Vyspáno.... Jedno mocné protažení Vyspáno... Dřep a rozpažení Pohlédnu z okna Chladný vzduch ech... a čeká mě hokna No co už - začínáme! Nasaju pouliční ruch Obejmu svou ženu a řeknu: my se máme! Je všelijak ale je ráno takže...

Fena s máslem

Fena s máslem
    Domů kráčím a za vraty někdo kňučí sténá Otevřít ráčím a tam chomáč chlupatý - naše fena.   Oslintaná bota   oslintaná klika oslintaná stěna kolem se motá divoce kníká naše fena   Věnuji pohlazení ona se zavrtí Trochu provinile Všechno v cajku není Knikot se ji...

Právo...

  Obhájce obhajuje Soudce soudí Právo odhaluje své prázdné moudí..

Spravedlnost

  u srdce křeč, na tváři masku. Za zády vrahy, odvážná řeč umlčí chásku. Večer je vlahý, osude breč, potkal jsem krásku: v levici váhy v pravici meč, na očích pásku. Rozkaz zní záhy: hrdino kleč! Snímáš si masku! Rozcestí snahy... Veleti steč! Opustit lásku! Jeví se skutečně jeví se...

U cesty

U cesty
  U cesty rozkvete malý svět pro vlasy děvčete pro včelí med   Kráčíme zlehka Planetka malá planetka křehká tiše se vzpjala Odevzdaně padne utržena Pak zdobí dlaně křehčí než pěna   Muž květinu stíná Na oltáři srdcí rozkvetlá obětina voněla smrtci

Manželská monarchie

  Svoboda je pomalu prázdný již jen pojem Zbude ji po málu - možná už jen dojem.   Můžeš býti demokrat a mít argumenty pádné Žena však na to bude srát neb pevnou rukou vládne.   Dnes končí právě právo na zasloužené ticho Tvá žena křičet bude dravě že ti příliš roste...

Povol

  V korytech ulic fackuje mne všední den Z prodejen kleště reproduktorů svírají mozky znělkami Znělky jsou povinné Jsem oblečen do všednosti Jsem šroubem ve stroji a držím v něm sám sebe V korytech ulic jde šroub Potřebuji se uvolnit Zeptám se matky Když povolí matka vypadne šroub A...

Šok stáří

  Někteří starci mají výraz člověka padajícího z věže   Zdá se že jim něco došlo   Všechno už došlo