Tak máš za sebou první víkend u babičky. Maminka byla v práci a na mě něco lezlo (myslím nemoc, ne nějaké zvíře). A tak jsem byl doma a bylo mi smutno. Pořád jsem se přistihoval, že tě chci jít zkontrolovat, jak si hraješ, nebo jsem vše dělal obezřetně a potichu, abych tě nebudil. A když mi pak došlo, že jsem doma sám, tak mi bylo smutno ještě víc.
Musel jsem babičce zatelefonovat, abych alespoň slyšel jak u babičky pískáš a vřeštíš. Když jsi v zápalu svých aktivit, dovedeš být pořádně hlučný. A taky že jsi byl v dobrém rozmaru! Až mě mrzelo, jak ti s maminkou nechybíme. Ale na druhou stranu jsem byl rád, jak se dokážeš novému prostředí přizpůsobit. S babičkou sis moc rozuměl. A babička byla taky ráda. Zvlášť ocenila, jak jsi ji do úmoru dělal pořádek v hrncích...