Křeče z deště

Po zimě první zmoknutí. Oděn jen v obleku s kufříkem v ruce se zastavím mezi veřejemi a zjišťuji, že mi nezbývá  než se odhodlat zmoknout. Studená voda klepe na pleš a podrážky, o jejichž bezděravosti nejsem zatím zcela přesvědčen, brázdí louže a chodníkové potůčky s krátkou životností. Je mi nad slunce jasné, že promoknutí se nevyhnu a přesto se krčím a mám sevřené svalstvo, jako bych se chtěl schoulit sám do sebe ve snaze zmoknout méně. Zmokl jsem stejně. Jen si říkám proč ta křeč? Když není kam se skrýt, nezbývá než se narovnat, odevzdat se a vychutnat si to...