Kašojídek

Jak už jsem tu zmínil, máš velmi rád kašičku. Hlavně k večeři. A když je s piškoty, oplatkem nebo s medem, tak funíš blahem. Maminka tě posadí za tvůj stoleček a lžičkou do tebe láduje tuto lahodnou krmi. Jednou jsi byl ale nemocný a maminka musela jít pracovat, tak jsem se o tebe staral já.

A tobě skoro čtyři dny nebylo dobře a měl jsi horečky. A když je někomu těžko, tak nechce papat. Ani kašička ti neudělal radost. A pak po čtyřech dnech přišla naše veselá sousedka. Tatínek před tebou mával lžičkou s kaší a ty jsi mě jen odstrčil a byl jsi smutný.     Ale veselá sousedka řekla, ať papáš sám. A to jsi najednou ožil. Vzal sis lžíci a velmi entuziasticky jsi začal kašičku míchat a plácat do její tuhnoucí hladiny. A pak jsi dokonce učinil pokus vpravit kaši do sebe klasickou cestou - tj. lžící do pusinky. Pravda: trefoval se více do čelíčka a vlásků, ale ta snaha byla velkolepá. A ta sranda. kaše byl všude: na stole, na koberci, na tatínkovi. Naučil ses totiž kaši střílet kolem sebe. Nakonec jsi našel k papání kaše zkratku: přímo ručičkama. No co už: invence se cení...