A pak přišlo jaro - tvoje první jaro. Už jsi byl větší. Rosteš totiž jako z vody. Jaro je moc pěkné období v roce. Možná nejhezčí. Už jsem ti říkal, že podzim je barevný, ale jaro je taky barevné a svěží a vše voní a probouzí se. Na podzim vše usíná, ale jaro - jaro je zrození. A když jsme tě vozili v kočárku, tak jsi poprvé uslyšel ptáčky a ucítil vůni květin. Asi jsi o tom moc nepřemýšlel, ale určitě jsi to vnímal. 
A příroda vnímala tebe. Motýli kolem tebe létali a důkladně si tě prohlédli a Včelky taky (ale na ty opatrně!). konečně sis také mohl pořádně prohlédnout Betynu (tu naši fenu). Vykukoval jsi z kočárku a ona hopsala okolo a věnovala se svým obvyklým aktivitám (většinou je to hon za oříškem, popřípadě míčkem). Pro tebe to ale byla podivná chlupatá věc, kterou sis ale se zájmem prohlížel. Na nic ses ale nedíval příliš dlouho. Je přece tolik věcí, které jsi musel vidět a vyzkoušet! A jak jsi rostl, tak v tobě rostl zájem - o všechno! 
Ale bylo jaro a konečně začalo být trochu teplo. I když tohle jaro přišlo hodně pozdě a zima se občas ještě aspoň na chvíli ráda vrátila. Ale když slunce vykouklo a hřálo, tak maminka využila této příležitosti a připravila oběd na dvoře. Byl to náš první oběd venku. Dřív jsme bydlili ve městě a tam to moc nejde. Ale teď jsme na vesnici a nadlábnout se venku je moc fajn. Ty sis hověl v pelíšku a my jsme si maminkou udělali gurmánské poledne. 
A když jsme tak prožívali jaro, pořád jsme se těšili až budeš větší a budeme ti moct o všem něco povědět, všechno ti ukázat. Pro tebe ale ze všeho nejdůležitější byla maminka. U ni bylo teplo, mlíčko a 
nekonečné množství lásky. Ty jsi to moc dobře věděl a její náruč ti nikdy nic na světě nenahradí. Věř mi. Maminky jsou výjimečné bytosti. A možná díky maminkám každý rok přijde jaro, protože jaro je zrození, nová síla a chuť do života. To vše máme od
maminek.