Pokorně se skláním
svojí velké naivitě,
která je tak velká (!),
větší než já sám.
Dávám vale přáním
i svého ega obezitě,
mé víře jež je mělká.
Pak spráskaně odkulhám.
Sláva patří podrazákům,
tou písní slavím zradu,
spíš než slunci pěji mrakům,
než lani, radši hadu.
Vždyť vyplatí se
s falešností držet krok,
jí se dvořit
a přitakávat halasně:
pro plivnutí na míse
dnes, zítra i napřesrok,
nadávkami kořit
a blít tiše do básně.
Sláva patří podrazákům,
tou písní slavím zradu.
Toť óda slepým zrakům
Toť óda mému pádu.