Z nevlídné tváře
upřeně zírá
prázdnota
Zjevení v páře...
Bdělost se stírá
v tuposti robota
Ve tmě žití
ptám se opatrně
kdo tu ještě žije?
V odpověď hnití...
Jen z kočáru škvrně
škytne když pije
Jsem v davu
jak mezi kmeny
v lese
Klopím hlavu
slyším steny
když míjíme se
Jsem snem
nebo snad sám
jsem spáčem
Noc je dnem
do snu se probírám
tak trochu s pláčem...