Navečer v barvách sépie
z náruče slunečního kotouče
se neostrý pohled rozpije
když hledíš do duše co do louče
A já jsem stál opodál
jako stínu strava
V tom stínu jsem sledoval
tvá ztichnutí štkavá
Meče vztyčeného býlí
mi byly mřížemi cely
jež věčností zove chvíli
na kterou jsme zkameněli