O zázracích

Kdo má víru, ten má naději. Kdo dostane naději, získá víru. Jinými slovy: není naděje bez víry... 

Někdy je člověk v situaci, kdy mu nezbývá, než vyčkávat. Ale to není totéž, co být lhostejný. Pokud ztratíme rozhodnost a zacílení, pokud ztratíme vizi, pak je zřejmé, že je něco špatně  a je to ta první a nejdůležitější věc, kterou je potřeba řešit. A třebaže se odpověď nenabízí hned, je potřeba vytrvat v činnosti a udržovat se v pozornosti. Nikdy se to ale neobejde bez pohledu do sebe. Pokud jsme z něčeho nešťastní, pokud jsme demotivovaní, zmatení, pak je vždy chyba v našem přístupu. Ve světě se zrcadlí naše vědomí. Díky tomu můžeme vidět do sebe a pokud změníme sebe - uvidíme změnu i vně. Život je právě o této interakci. Aspoň o tom vše svědčí, když pozoruji, co se děje kolem mě a co se děje se mnou. Čekáme-li, že se nepříznivé okolnosti změní pasivním čekáním na zázrak, pak podléháme představě, podle které se zázraky dějí bez naší účasti. Největší zázrak je najít odhodlání čelit beznadějné situaci - vydolovat v sobě odhodlání sprintovat v okamžiku, kdy už nemáme sílu se ani plížit... Nicméně chce to po nás alespoň nezbytné minimum - ochotu v sobě tuto sílu hledat. Věřím, že s tímto prvním krokem umožníme zázrak: inspiraci, která probudí sílu, sílu, která ještě před vteřinou jakoby neexistovala...