Pár veršů z dob, kdy jsem prodával víno. Je to tedy opět archivní víno. Chci říct - báseň... Báseň sice archivací nezraje, ale ani se nekazí (pokud už nebyla zkažená od počátku), to je rozdíl mezi opojným nápojem a opojnou básní.
Hledím skrz své klece mříže
údělu svého zajatec
a přemítám o svých dnech
Dech bariér je cítit blíže
Můj dech krátí úzká klec
Stáčím víno v temných zdech
Stáčím drogu - mámení
Mok pro hrdla příchozích
Přemítám o jejich dnech
Hledám v tvářích znamení
Je opíjet velký hřích?
Stáčím víno v temných zdech
Stáčím vám tu šťávu z rév
Tu v níž pravdu hledáte
Však jen lstivě tlumí střeh
Tlumí rozum Vaří krev
Čas teď kráčí andante
Stáčím víno v temných zdech
Od hrdla ke dnu číše
je tůň plná souvětí
Piják je zas prázdný měch
Tam pak stéká z vína klišé
jehož jsme jen obětí
Stáčím víno v temných zdech
Ať to není moje ruka
co do pasti odvádí
a má ji za skrýš ve slovech
Ať tu útěk nepropuká
pro slovo co podvádí
Kráčím z temna pro nádech
Ve víně se neskryješ
a já se lží prodávám
Kéž mi ústa sevře steh!
Otoč krok a odsud běž
Jinou volbu nedávám
Kráčím z temna pro nádech