Dny se plazí jak barevné plazivé listí. Jsou si tak podobné a každý je jiný. Jsem lisován touhou listovat. Zkušenosti se sbírají dlouho. Úročit lze v okamžiku. Chci listovat a v duchu okamžiku mžikám okem. Mžikem oka zbavím se v okamžení oka mžení. Víčko se valí po rohovce, zachrastí řasy a za chrastí malomyslnosti vkročím po vůli očím. Barevné listí hýbe se pro poznání. To je do listů vání z listování. Učím se tajný kód. Barevné listy, tak si podobné a každý list jiný, líčí mi kde kód klíčí. Ve vání listování klíčí putování ku klíči do bran kódu listů svázaných do knihy, kterou jsem prostoupen a která prostupuje mnou. Knihy, která již dávno není prázdná. V ní píšu vnímáním. V ním mám se. V ní má mě. A třebaže mnou psaná, jazyk je mi cizí. Vnímám se? Oka mžení... Tenký led. Vhled. Do sebe se der! Běh po cestě z ker. Do sebe se der. Do sebe pro dekodér. Dny se plazí jak barevné plazivé listí. Knihu dál od očí, list se otočí.
