Jaro se přerodilo v léto a ty ses konečně mohl vykuklit ze všech deček, kabátů, kulichů a rukaviček. Konečně jsi poznal, že sluníčko umí taky hřát. Někdy pořádně, takže jsme ti museli dát slušivou kšiltovku. Kočárek, který spíše připomínal obrněný tank, jsme vyměnili za lehčí a svižnější a ty, usazen jako velkomožný pán jsi seděl a kynul kolemjdoucím. Nebo alespoň ukazoval nově poznané věci a svojí vlastní řečí (tzv. miminkovštinou) jsi vše komentoval.
V té tobě jsi už dokonce vyslovil první slabiky. Tvé "tatata" mi udělalo nesmírnou radost! Každou chvíli jsme tě s maminkou přemlouvali, ať to řekneš znovu. A když jsi měl dobrou náladu, tak jsi nám to blahosklonně zopakoval. Už jsi samozřejmě uměl nejen zvednout hlavičku (u miminek se tomu říká pasení koníčků), ale už jsi se převaloval na zádička a postupně se začal přemisťovat po čtyřech. A to byl fofr! Hned jsi pochopil, že plazení je nepraktické, a že čtyřnohý cval, ba sprint, je nesmírně užitečná záležitost, pokud jde o poznávání světa (zatím tedy hlavně obýváku).
S maminkou jsme samozřejmě měli obrovskou radost, ale chtělo to taky zvýšenou ostražitost. Co bylo v dosahu, to jsi svými prstíčky chtěl zpracovat. A samosebou taky pusinkou. Všechno má přece fajn tvar a někdy i zajímavou chuť. Obzvlášt sis liboval v kovovém zvonečku. Za krátkou chvíli jsi pochopil, jak ho držet, aby zvonil co nejlépe a pak jsi cinkal jak smyslů zbavený. Pokud cinkání ustalo, bylo nám s maminkou jasné, že se ho pokoušíš spapat.
Ale co byl určitě velký pokrok, bylo tvoje postavení se na nožičky!. Chtělo to hodně odvahy a odhodlání, ale nakonec jsi to zvládl. Jako by nic jsi jako mraveneček přicupital ke křeslu- samozřejmě po čtyřech. Jenže pak jsi se o křeslo opřel a a prohlížel sis, co na něm leží. Ale nedosáhl jsi kam jsi potřeboval a nebylo to moc pohodlné. A tak ses pevně křesla chytil a znenadání ses napružil jak luk a už jsi skoro stál. Ale pořád do byla pozice poněkud nejistá, tak jsi za velkého balancování a s přispěním notné dávky opatrnosti přisunul jednu nožičku a pak druhou! A já jsem jen zíral, jak to zvládáš!
S maminkou jsme z toho byli nadšeni, ale ty jsi tomu - alespoň se to tak zdálo - moc velký význam nepřikládal. Daleko víc než o nějaké stání ti totiž šlo o to, zjistit, co na tom křesle je. A konečně jsi tam dosáhl. V nejistém stoji sis tak konečně mohl prohlédnout krémy a oblečení, co tam ležely. A jak jsi se naučil balancovat na zadních, tak už se vše zdálo mnohem dosažitelnější - hlavně ovladače na televizi a telefony. Telefony to je vůbec tvá veliká vášeň. Pořád mačkat a sledovat, jak to pípá. Jednou jsi dokonce objednal přes WAP službu pravidelného zasílání zpráv ze sportu, ze zahraničí a informace o počasí. Nevíme s maminkou jak se ti to povedlo, každopádně jsme museli volat operátorovi a zeptat se ho, které všechny služby to vlastně máme teď objednané a jak je opět zrušit...
A protože bylo léto, tak jsme vyráželi i na procházky a výlety. Chodili jsme do polí, nebo do města a ty jsi vše pozoroval a s vážnou tváří vyhodnocoval. Byli jsme se podívat i na Vranovskou přehradu. To bylo vody, viď! Měl jsi slušivou modrou čepičku a každou chvíli sis přihnul ze své modré lahve (modrá ti vůbec sekne!). S maminkou jsme si pak dali pizzu a když jsi usnul, tak jsme se vyvalili ve stínu stromů do trávy a odpočívali.
Léto bylo fajn!