Krájené umění

Čas od času dostanu chuť podívat se na dobrý film. A někdy se stane, že takový film dává komerční televizní stanice. Rozmlsaně si sednu k přijímači, uvelebím se v křesle a jsem připraven nechat se pohltit filmem. Dobrý film je umělecké dílo jako každé jiné. Je to celek, který se snaží určitým způsobem působit na diváka, vyvolávat v něm pocity, zanechávat dojem.Čas od času dostanu chuť podívat se na dobrý film. A někdy se stane, že takový film dává komerční televizní stanice. Rozmlsaně si sednu k přijímači, uvelebím se v křesle a jsem připraven nechat se pohltit filmem. Dobrý film je umělecké dílo jako každé jiné. Je to celek, který se snaží určitým způsobem působit na diváka, vyvolávat v něm pocity, zanechávat dojem.

Dílo se snaží prostoupit do nitra diváka, oslovit ho, nebo dokonce formovat. A pokud si sednu k takovému dílu - filmu - tak se s chutí pouštím do tohoto dobrodružství, které mi připravil autor. A zpravidla v okamžiku, kdy se děj rozvine a já jsem již bezmála cele vtažen do sledu obrazů, tak dostanu do držky: reklama... Následuje několik vteřin zmatení, ve kterých si kladu otázku, co to tam dávají za blbosti. A pak si vzpomenu na slova bývalého ředitele televize Nova, Vladimíra Železného. Ten se ve svém pořadu snažil rozhořčeným divákům vysvětlit, že reklama, která přerušuje film je jednak nezbytná pro fungování komerční televize a jednak na západě úplně normální. Následně se od diváka očekávalo, že si v průběhu let na tento jev zvykne a nebude se již tímto příliš znepokojovat.

Já jsem si do dnešního dne nezvykl... Jak jsem již řekl: film je nezřídka umělecké dílo, tvoří kompaktní celek, je to promyšlený sled obrazů, který pracuje s myšlenkou i s divákem. Každé ztichnutí, prodleva, pohled herce apod. má svůj význam a tyto momenty jsou provázané. Čím lepší film, tím větší provázanost. Není tedy v tomto ohledu velkého rozdílu mezi obrazem, sochou, či básní. Když budete přednes básně přerušovat reklamou na dámské vložky, stane se z toho dost směšná záležitost. Je to podobné jakoby galerie chtěla vystavovat např. obraz od Leonara da Vinci, ale neměla prostředky na jeho zapůjčení. Tak ho nechá rozřezat na několik částí a do mezer vloží reklamu na polévku, neboť to byla podmínka sponzora... Mona Liza je sice na kusy, ale laskavý divák si ji ve své fantazii opět složí. Podobně vnímám "rozřezání" filmu. Jedná se o barbarství, přičemž argumenty toto obhajující, jsou pitomé. Než takový film ničit, je lepší ho vůbec nedávat a zajít si buď do kina nebo si půjčit DVD.

Jenže je více než zřejmé, že komerční televize tuto svoji praxi nezmění. Takže - pokud nechci být sám barbarem - mi nezbývá než tyto filmy přestat sledovat.

Uznejte sami: navštívíte galerii, kde bude probíhat výstava renesančních obrazů, přičemž tyto obrazy budou rozřezány každý na čtyři až pět kusů a do nich vloženy reklamní letáky na polévky, auta, vložky, žvýkačky... Asi byste nabyli okamžitě dojmu, že provozovatel galerie musí být nebezpečný šílenec, kterého je nutné co nejrychleji zavřít do blázince, než napáchá další škody.

Pokud je takto nakládáno s dobrým filmem, jedná se o stejné šílenství, ba zhovadilost. A proč se to toleruje? Postupně se z nás stávají barbaři a šílenci, kteří za čas budou touto postupnou masáží vkusu a kulturnosti tak ztupělí, že se nepozastaví ani nad rozřezaným obrazem.