Básně
Nazdar zimo!
Zima kufry balí
a jde čert ví kam
Mraky se valí
Za nimi utíkám
A po tom běhu - na kopečku
za zimou dělám tečku
———
Ti co klamou
Večer mi tvrdí, že svítá
a ráno prý se smráká
Pták prý v zemi lítá
pes bučí kráva kdáká...
Tiše bokem sedím
v tom celém trapasu
Jen lži a sliby liché
věší krky na lasu.
Kdo je ti nejbíže
tajemstvím se ti vzdálí
Prý servíruje lanýže
když do tváře mi kálí
Mám-li...
———
Ráno
Do nosu slunko cvrnká
voní tu ráno
a kávová zrnka
Vyspáno....
Jedno mocné protažení
Vyspáno...
Dřep a rozpažení
Pohlédnu z okna
Chladný vzduch
ech...
a čeká mě hokna
No co už - začínáme!
Nasaju pouliční ruch
Obejmu svou ženu
a řeknu: my se máme!
Je všelijak
ale je ráno
takže...
———
Fena s máslem
Domů kráčím
a za vraty
někdo kňučí sténá
Otevřít ráčím
a tam chomáč chlupatý
- naše fena.
Oslintaná bota
oslintaná klika
oslintaná stěna
kolem se motá
divoce kníká
naše fena
Věnuji pohlazení
ona se zavrtí
Trochu provinile
Všechno v cajku není
Knikot se ji...
———
Právo...
Obhájce obhajuje
Soudce soudí
Právo odhaluje
své prázdné moudí..
———
Spravedlnost
u srdce křeč,
na tváři masku.
Za zády vrahy,
odvážná řeč
umlčí chásku.
Večer je vlahý,
osude breč,
potkal jsem krásku:
v levici váhy
v pravici meč,
na očích pásku.
Rozkaz zní záhy:
hrdino kleč!
Snímáš si masku!
Rozcestí snahy...
Veleti steč!
Opustit lásku!
Jeví se skutečně
jeví se...
———
U cesty
U cesty rozkvete
malý svět
pro vlasy děvčete
pro včelí med
Kráčíme zlehka
Planetka malá
planetka křehká
tiše se vzpjala
Odevzdaně
padne utržena
Pak zdobí dlaně
křehčí než pěna
Muž květinu stíná
Na oltáři srdcí
rozkvetlá obětina
voněla smrtci
———
Manželská monarchie
Svoboda je pomalu
prázdný již jen pojem
Zbude ji po málu -
možná už jen dojem.
Můžeš býti demokrat
a mít argumenty pádné
Žena však na to bude srát
neb pevnou rukou vládne.
Dnes končí právě
právo na zasloužené ticho
Tvá žena křičet bude dravě
že ti příliš roste...
———
Povol
V korytech ulic
fackuje mne všední den
Z prodejen
kleště reproduktorů
svírají mozky
znělkami
Znělky jsou povinné
Jsem oblečen do všednosti
Jsem šroubem ve stroji
a držím v něm sám sebe
V korytech ulic jde šroub
Potřebuji se uvolnit
Zeptám se matky
Když povolí matka
vypadne šroub
A...
———
Šok stáří
Někteří starci
mají výraz člověka
padajícího z věže
Zdá se že jim
něco došlo
Všechno už došlo